Ohlédnutí říjen
V říjnu jsme začali dlouhou cestu do pravěku. Děti si samy zorganizovaly způsob dopravy – koňské spřežení. Vyráží se do roklinky, kde se vyrábí pravěké nástroje z kamenů, provázku a klacků. Z podkroví našeho Slamáčku se stane pravěká jeskyně, děti si zkouší kreslit uhlíkem pravěká zvířata a výjevy ze života Berounkovských pralidí. V rokli se postaví velká past na mamuta. Složité dílo předchází složitá úvaha, jak takovou past udělat. Technické řešení i praktické provedení je proces, který dětem zabere celé dopoledne, ale výsledek teda stojí za to!!! Vytváříme si pravěkou řeč, mluvíme bez brady a posunky a je u toho velká legrace. Kolemjdoucí babičky mířící na hřbitov už volají do Bohnic pana Chocholouška. Hrajeme si na archeology a v písku za školkou se snažíme vyhrabat některé pravěké nástroje, píšeme a rytmizujeme dosti těžké slovo- ARCHEOLOGIE. Na pozemku je po ránu hodně práce. Kluci se snaží s Lídou nařezat nějaké dřevo na otop (holky taky, jen ne v takové míře chtění), dávají jej sušit do domečku, holky hrabou a zametají kolem domečku (kluci taky, jen ne v takové míře chtění). Děti pomáhají aktivně při chystání ohně v domečku, po obědě se střídají a myjí stolečky, zametá se podlaha. Není to dřina, je to zábava. Nemusíme si na práci hrát, je součástí každého dne. Hlavně starší děti už se těchto nezbytných povinností kolem domečku chopí samy, ti mladší spíše jen špínu na stole rozmydlí, ale proto jsme tam my VELCÍ a společně vše dotáhneme do zdárného konce, a když ne, tak trocha drobků a šmouhy na stole ještě nikoho nezabily! Jen pozor na to, abychom jim tou naší touhou po dokonalosti nevzali veškerou chuť nám pomáhat, nemají ještě tolik zkušeností, aby vše dělaly tak dokonale jako my!!! Ehm, ehm…
Druhý týden poznáváme komponenty našeho těla, podnikáme výpravu do krevního oběhu, potkáváme tam bojovníky – buňky naší imunity, a spoustu dalších zajímavých útvarů, na které si hrajeme. Pozor, lidé mířící ze hřbitova alejí do vsi, můžete se tu v protisměru potkat s letící červenou krvinkou či krevní destičkou!!!! Učíme se prvky z první pomoci. Lídu celou ovážeme a vytvoříme jí nosítka, která se nám pak ve školce hodí jako malý žebřík. Další týden zamíříme na jednotlivé kontinenty a zjišťujeme, kdo tam bydlí, jak se tam žije a jak vypadají lidé a jak se od sebe odlišují. Ten je hubený, ten je tlustý, ten je makový a ten takový a pranic na tom nezáleží a všichni jsme lidé z masa a kostí s jedním srdcem a lidskou duší, která nám každému tak sluší!!!
Nu a je to tady, říjen v plném proudu, už jsme se zase sžili v berounkovském toku času a je nám tu spolu dobře, nicméně je třeba se připravovat již na další září a to další, kdy některé z nás čeká první třída. Je to tak. Milý Šimone, milý Danečku, odložte prosím na chvíli své zbraně, chopte se tužky a pojďte k nám přisednout do domečku pod světélko a zkuste vypracovat svůj první pracovní list… Je to dřina? Ne, jen trocha školní průpravy. Vidím z vaší tváře, že objevujete nový svět plný koncentrace a snahy, ve které vás vytrénovaly vaše důležité boje.
Vážení, dalo by se psát obšírněji, však vím, že nemáte tolik času číst tady letopisy Lesní školky Berounky minutu za minutou. Těšte se na listopad!
Mgr. Marie Peroutková