Jaro přeskočilo v léto a my vyběhneme na louku. Zkoumáme zvuky hmyzu a učíme se napodobit drobné niance čmeláčího, mušího, komářího, sršního bzučení. Zjišťujeme, že na našem pozemku vládne obří suchu, zaléváme záhonky. Učíme se přiřadit kořeny k rostlinám. Kdo má v zemi cibuli, kdo hlízu a kdo oddenek. Panečku rodiče, to by šla hlava kolem i vám. V rámci Mezinárodního dne lesních školek přichází do naší školky noví rodiče a v altánku chystáme společný piknik. Jsou tady samé dobroty od maminek. Společnou svačinou tvoříme malý manifest za svačinky v Lesních školkách. Dle české platné legislativy totiž děti z lesních školek nemohou jíst svoji svačinu od maminky v lese. Stravovací zařízení ji musí dětem do lesa přivézt. Nicméně tento malý krok v naší malé školce ve spojení s ostatními školkami rozhýbal dění na poli vyjednávání s Ministerstvem zdravotnictví. Nebudeme se pak muset bát od září, že překračujeme zákon, když si ráno po příchodu do školky rozbalíme svačinu z domova.
S Lenkou vyrážíme zkoumat mraveniště na „Buben“. Mravenci dostanou různé kousky člověčí potravy. My zkoumáme, co jim chutná. Nejdéle trvalo, než si přišli na chuť okurce salátové, nejlépe chutnal ovocný koláč. Zkoumáme vůni kyseliny mravenčí a také si hrajeme na mravenčí společenství a rozpoznáváme se podle vůně (originální nápad Lenky, kdy vytáhla z kabelky dva druhy voňavek a každá mravenčí královna měla svou vlastní vůni ). Ve stínu stromů usedáme a procvičujeme logické myšlení našich dětí stavbou hradu. Skládáme dřevěné číslice. Téma voda a vodní ekosystémy nám velí nasadit holinky nebo bosky šup do vody a podběrákem nalovit a prozkoumat život všech vodních ekosystémů v okolí naší školky. Pozorujeme plankton pod lupou, vyrábíme loďky z kůry a ze slaného těsta si vyrobíme barevné rybičky. Lovíme rybičky na magnet. Jen ti nejtrpělivější chytnou na první pokus tu svou. Máj lásky čas přichází i na děti naší školky. Kde to vzali? Kdopak ví? Vymýšlí si hru na pusinkování (kluci holky a holky kluky J). Je to div divoucí, ale Lukášek oslavil v květnu již své páté narozeniny. Byl to takový malíček, když k nám tenkrát přišel a teď… Heleďmese se. Dostal svůj první nůž!
V dalším týdnu probíráme téma vesnice. Učíme se svoji adresu a trénujeme lidové písně na vítání občánků. Putujeme vesnicí a fotíme si zajímavá místa, kreslíme je do mapy. Stavíme vesnici z krabiček a také malujeme dům svých snů. Panu starostovi píšeme dopis. Bystrý Šimon odpovídá na otázku, kde pracuje pan starosta?: „V hospodě“. A má recht! Proto je ta naše Druztová tak malebná a vládne zde pořádek a mír, protože v hospodě nad pivem se vždy vše v poklidu probere…
Na úřad se v květnu vypravíme ještě jednou. Zpíváme tu pro nově na svět příchozí občánky. Naše děti si celou dobu lámou hlavu, jak takový občánek vypadá. A když vidí ta malá miminka bez zoubků jen v chumlíčku náruče svých maminek, tak si odychnou. Takový občánek je docela malé miminko obyčejné až neobyčejné někdy trochu „křičavé“. Chystáme kostel na Noc kostelů. Malujeme kostel a tančíme tanec Máří Magdalény. A že nás zdejší architektura velmi ovlivňuje, stavíme s dětmi z kostek kostel a Šimon Drha velmi originálně postaví kostel do tvaru srdce. Zkoušíme, jak rychle tuhnou do vody přimíchané různé materiály – písek a hlína. Ale ještě toho bylo mnoho, ale to už utíkejme místo čtení s dětičkami našimi natrhat si třešně a jahody a pak na koupání….
Za Lesní školku Berounka Mgr. Marie Peroutková