Přichází poslední měsíc ve školním roce a my cítíme, že léto je definitivně tady. Protože pro naši školku znamená měsíc červen již tradičně měsíc smyslového vnímání, necháváme toto teplé roční období působit na všechny naše smysly.
První týden zkoumáme hmat. Písek nás baví tak, že hledání zahrabaných předmětů chytilo úplně všechny včetně průvodkyně Lenky. Pravidlo zní jasně – jestli lopatku, tak jedině z rukou. Techniky a způsoby hledání dětí jsou tak originální! A Lída je tak výborná ukrývačka pokladů, že se nepodařilo šest předmětů z jedenácti najít.
V naší „učebně“ si prohlížíme svoje ruce, počítáme si prsty i všechny končetiny. K čemu nám ruce narostly? Co rádi děláte rukama? Máme hmat i v nohou? Poznáte svého kamaráda jen po hmatu? Jaké to je, když vás někdo pohladí a vy mu to vrátíte? Co cítíte jako mokré, a co suché, co hrubé a co jemné?
Nesmí chybět tvoření, při kterém si děti „ohmatávají“ různé materiály k vyrábění. Plsť, korálky, krepák, ovčí rouno, hlínu. Se vším pracujeme, jak nejlépe umíme. Veronika si připravila celou škálu hmatových aktivit pro děti – kreslení do mouky, hledání kuliček v rýži, hmatový pytlík. Liborek si sám vymodeloval z hlíny Monster Truck, Martínek zas dort.
I volná hra má v celém týdnu Hmatu své místo – Šimon Ringelhán s ostatními předškoláky vymysleli hru, kdy zapojili i ty nejmenší a hrají si na koťátka – „ Čáry máry podkočáry, ať má moje kotě co jíst a netrpí hlady, a ať je v bublině, aby se mu nic nestalo.“
Konec května a začátek června je takové horko, že několik dětí šlo po vzoru Liborka do naha a leželo v kbelících s vodou celé blažené..
Tento týden byl také zkouškou sounáležitosti a schopnosti umět si navzájem pomoct a podpořit se. Náš dobrovolník Luboš se ve školce ocitl v nesnázích, kdy ho zradila záda a bolestí se nemohl ani hnout. Děti pochopily, že je potřeba fungovat na víc než sto procent, a nejenže byly zcela samostatné, ale ještě Luboše utěšovaly a zároveň povzbuzovaly. Celý tým odvedl ten den profesionální práci. Veronika to zvládla s dětmi i nemocným Lubošem na výbornou, Lída se přišla ve svém volnu o Luboše postarat a Lenka přijela z Plzně Luboše zastoupit.
Druhý červnový týden se věnujeme čichu. Poznáváme po čichu náš les i celou řadu koření. Zjišťujeme, jak voní obyčejné mýdlo, jak svíčka. Voní vám ocet? A poznáte po čichu svou maminku stejně jako ostatní mláďata?
I tento týden přetrvávají vysoké teploty, a my trávíme spoustu času u řeky. Lovíme podběráky, učíme se pojmenovávat naše ryby. Liborek se Šimonem Ringelhánem a Kristiánem táhnou k řece hrnce ze školky. Libča chytil svou první rybku. Je přešťasten.
Třetí týden panuje i nadále horké letní počasí, a my se věnujeme sluchu. Lída si pro děti připravila hudební aktivitu – jak zní jednotlivé nástroje? Jaké poznáte? Které vyluzují melodii a které jen udávají rytmus?
Posloucháme svá srdce i dech. Poznáváme své kamarády po hlase. Hádáme, odkud přichází ten či onen zvuk. Zkoušíme dojít do cíle se zavázanýma očima jen dle zvukové navigace. Děti přijaly výzvu a samy zkoušejí navigovat své průvodkyně. Zdokonalují se přitom v pravolevé orientaci a ve schopnosti, přesně se v prostoru vyjádřit. Učíme se, co jsou dudy a jak vypadá lidské ucho? Jaký pociťujete předškoláci rozdíl mezi „uši“ a „ucha“ ? Nejvíce nás všechny baví hra „Na rádio“.
Do konce měsíce dostaly prostor i zbylé dva smysly – zrak a chuť. V průběhu celého měsíce děti v lese pilují novou hru „Škatulala hejbejte se.“ Liborek ve školce vymyslel svůj vlastní hmatový chodníček a s velkou chutí se pustil do jeho realizace. Pravidla jsou přísná, na stezku jen bosi, a poté co přejdeme po klacících, šiškách a senu, stoupneme si do hrnce s blátem.
V polovině měsíce jsme u nás ve školce přivítali Veroniku z Lesní školky Větvičky, aby s námi zkonzultovala naše Standarty kvality.
Tento měsíc jsme na pozvání navštívili doma Almu s Alfíkem v Krašovicích, Ondru v České Bříze a na kolech jsme dorazili k Šimonu Drhů do Zruče.
Cvičili jsme jógu s Janičkou, sjížděli jako již každoročně řeku Berounku díky velkorysému daru rodin Šloufových, Kociánových a Novákových a stáčeli med u místního truhláře Martina Černého. Dostali jsme velkou sklenici akátového medu s sebou!
Celý měsíc byl zakončen přípravami na slavnost a samotnou slavností. Přišlo vás opravdu hodně, milí rodičové, přinesli jste spoustu výtečného jídla a pití a odnesli si vše, co náš domeček o prázdninách rozhodně nebude potřebovat. Každý jsme mohli na Letní slavnosti vyzkoušet a překonat svoje vlastní limity. Všichni jsme se důstojně a se slzou v oku rozloučili s našimi předškoláky a předali jim klíč od jejich dalších obzorů.
Přejeme vám všem úplně nejkrásnější léto ze všech!
Za Berounku Lenka