První týden v březnu jsme pronikli do ptačího světa. Pan Ing. Folk, místní znalec ptáků, nás doprovázel cestou kolem lesa a předával letité zkušenosti z pozorování ptáků. V lese jsme podnikli ptačí stezku, každý z nás se mohl proměnit v ptáčka, ztotožnit se s jeho vlastnostmi. Děti nejvíce zajímal orel skalní, hlavně chlapce. Zaujala nás také vlha pestrá, kterou bohužel u nás vidět nemůžeme. Leč její barevná pírka se líbila dětem nejvíce. Naše velké ptačí hnízdo můžete potkat na procházce lesem. Děti se u něj často zastavují a hrají si na rodinu.
Druhý týden v březnu jsme vyrazili na exkurzi do spřátelené státní školky v Kaznějově. Naše děti byly naprosto fascinované množstvím záchůdků a umyvadel a nikdy nekončícím množství tekoucí vody. Děti se ihned zapojily do hry a užívaly si tu spoustu hraček a pomůcek, které v naší školce nemáme. V dalším týdnu nám napadl sníh. Společnými silami jsme vytvořili v háji velké koule, které nám druhý den sloužili jako podklad pro tesání soch. Hrajeme hru na vločky. Učíme se nová pravidla. Aby nás tolik nezáblo, zpíváme, kudy chodíme a v domečku si vždy k obědu pěkně v kamnech zatopíme.
Letošní rok přinesl do školky v jeden týden dvě velké kalendářní události. S básničkami a písničkami jsme vynesli zimu z naší školky a hodili do řeky (Moranu) a zároveň jsme se pečlivě připravili na Velikonoce. V tomto týdnu se seznamujeme se symboly jara a s tématem smrti a vzkříšení. Pozorujeme přírodu, jak se po zimě (smrt) vzpamatovává a ukazuje nám první náznaky jara (zrození). Stejně tak je to i v našem životě. Je nám těžko přetěžko a najednou se něco stane a my cítíme tu velkou úlevu všech úlev (zrození, naděje v nás, i když to vypadalo, že je vše ztraceno). Zaseli jsme osení, pohrabali pozemek, upravili kompost,… S panem Rosůlkem jsme se naučili vyrábět březové koště a také nám pomohl přiblížit některé souvislosti historické místní.
V týdnu do větru se vše vznáší. Lítáme doslova lesem se šátky a máváme a hledáme směr větru, jeho podstatu a také užitek či zkázu. Děti dělají pokusy s pytlíky naplněné vzduchem, tvoříme si větrníky. Nové básničky o větru, zkoušíme ve větru rovnováhu a také sílu skupiny dětí, kterou ani největší vichřice nerozdělí. Cvičíme jógu s tatínkem Martinem, který nám přináší nový rozměr cvičení ve dvojici, což děti velmi baví. Malujeme si a tvoříme s maminkou Verčou.
Duben je měsícem oslav. V Berounce se to hemží samými narozeninami, samá svíčka, samý dárek. V dubnu se noříme do dávné historie a na časové přímce balancujeme mezi bájí, mýtem, fakty až ke starověkým civilizacím. Školka se proměňuje na městský stát Uruk, kde vládne král Gilgameš. Od bohyně Inanny dostáváme semínka pro tvorbu kopretinové louky. Oddyseova výprava přivítá v naší školce pana Makoně ze Záchranné stanice živočichů Plzeň. Ten s dětmi putuje kolem Berounky, pozorují stopy po bobrovi, měří svou sílu ve zvedání kamenů. Snaží se silou nebo chytrostí vyzrát na kouzelnici Kirké. Další týden nás posunul po časové přímce do střední Evropy do doby prvních Slovanů, jenže děti chtěly znát víc, potřebovaly si ujasnit, jak to bylo s dinosaury J. Luboš jim vše vysvětlil připojil oblíbenou báji o Goliášovy. Zkrátka jsme my dospělí zase chytřejší, že pro děti pojem času a posloupnosti časové vůbec neexistuje, natož nějaká časová přímka. Je tu sice Sámo, Cyril a Metoděj, Kazi, Teta, Libuše ale jak to šlo za sebou to je úplně jedno. Důležité je to, že se každý den užije s těmi legračními jmény hodně zábavy, bojování, pokladů, výprav a vypravování…
Děti pomáhají panovi Makoňovi postavit nový dřevěný plot. Ze zbytků kůry se postaví krásná kuličková dráha. Je to velká námaha, bylo třeba zapojit veškeré doposud získané zkušenosti, svůj rozum a vytvořit funkční dráhu. Podařilo se!
Konec dubna velí hledat v blízkých tůňkách první pulce. Podaří se nám čtyři chytnout, vytvoříme si ve školce akvárium a pozorujeme jejich přerod v žábu. Zjišťujeme podle knih, že máme budoucí ropuchu, v lahvi se nám dobře množí buchanky a také žabí vlas.