Září nám přineslo týden sklizně úrody. Když ráno snídáme krajíc chleba, jen stěží si dokážeme představit, co následovalo před tím, než jsme si jej mohli zakoupit v obchodě. Proto jsme se pokusili svůj chléb upéci. Zjistili jsme, že pole jsou už posekána a na strništích nezbyly žádné klasy. Vydali jsme se tedy na pole s kukuřicí. Natrhali jsme kukuřici a v ručním mlýnku jsme se pokoušeli namlít mouku. Zrna byla plná škrobu, chléb z nich nešel vyrobit. Zkusili jsme ale kukuřičné placky. Tak se nám ta myšlenka zalíbila, že jsme placky pekli na zahradní slavnosti i s rodiči. Svůj chléb jsme si upekli ale také, z mouky koupené a s přídavkem kvasnic. Oslava úrody nás přenesla na pole, kde je vše již sklizeno a my si můžeme prohlédnout zblízka, co tu žije. Jak vypadá pole, kde roste kukuřice, jaké vlastnosti má hlína na poli v našem okolí. Kolik pojme vody a co se s ní stane, když ji udusáme nebo nakypříme. Komu patří stopy na poli? Jaké rostliny můžeme na polích krom užitkových najít.
Na pozemku máme také spousty práce. Je třeba se postarat o náš bylinkový záhon. Sklízíme bylinky a sušíme, tvoříme sirup proti kašli a vonné pytlíčky do skříněk. Z pole a zahrádky jsme se přenesli do světa motorových vozidel a dopravních prostředků. Povozili jsme se v multikáře našeho obecního pracovníka, vyzkoušeli výšiny místní plošiny. Rádoby „chlapská“ záležitost oslovila i dívky. Téma transport nás přivedlo i k mapě a kompasu, k určování světových stran, k tvorbě svojí první mapy.
Týden sv. Václava nás zavedl do tajuplných pověstí prvních českých knížat. Pohnutý osud knížete Václava protkal celý týden. Jezdilo se na vlastnoručně vyrobeném koni. Pletla se svatováclavská koruna z javorových lístečků. Postava sv. Václava posloužila jako zdroj velkého množství dobrých lidských vlastností, které mohly oslovit malé posluchače a účastníky her se sv. Václavem.