Ohlédnutí červen, září
Červen je měsícem smyslů v naší školce Berounce, necháváme se unášet barvami, vůněmi, zvuky, doteky… Červen je pro nás měsícem, kdy se přestáváme honit, usedáme kamsi do stínu k činnostem, které vyžadují velkou koncentraci a soustředění…
Velkým dobrodružstvím se pro nás stává cesta do Domova důchodců Kopretina v Plzni. Každý maličký si najde místo na klíně tamějších „cizích“ prarodičů. Ti společně s dětmi pod slunečníkem skládají skládačku nebo prohlížejí knížku. My dospělí posloucháme vyprávění o Norimberském pracovním táboře a chození na boso v dobách, kdy se boty nosily jen v neděli do kostela.
Ve voňavém týdnu cvičíme naše čichové buňky, a že je teda k čemu čuchat! Naše louka je v plném rozkvětu, děti vyhledávají v atlase názvy, společně je píšeme na cedulky. Vyrábíme si květinovou vůni, extrahujeme květy růže šípkové, svízelu, mářinky…, při této příležitosti zjišťujeme, že některé květiny nám vůbec nevonní, snažíme se vymyslet, proč tomu asi tak bude. Květinovou vůni dostávají maminky na ranní osvěžení tváře. A kdo ji hned druhý den nespotřebuje, zjistí, že taková květinová voda podléhá rychlé zkáze.
Další týden vyrábíme s Lubošem kompost, děti zatloukají řebíky a řežou pilou. Luboš nás bere na dobrodružnou výpravu za divným zvukem. Hlasitý hřmot nás vede kolem hřbitovního kontejneru, kde přistihneme pět užovek obojkových, jak se vyhřívají na sluníčku. Dále jdeme za zvukem pod hřbitov až po žluté na pole k Dolanům. Než tam ale dojdeme, hlomoz přestává, a my pozorujeme v dáli obří kobylku. Jasný, je to sekačka obilí, nezralého obilí, což nás překvapilo, však odpovědět jsme si v tu chvíli nedovedli a ani dodnes se nám tato záhada nevyjasnila.
Rodiče zorganizují výlet na raftech. První povodňový stupeň na Berounce nám velí odebrat se na klidnější Bolevák. Profesionální přístup tatínků Honzy, Honzy a Kamila, kteří si celou akci berou na starost, nás naučí, jak bezpečně zvládnout něco tak dobrodružného jako je jízda s těmi nejmenšími na raftu.
Do školky si děti berou kola a odrážedla, naše rychlost pohybu se ztrojnásobí. U Boule jsme za 10 minut. A nemyslete si, cesta do školky je z obrovského kopce, který je zakončen hřbitovní zdí. Všichni zvládli ubrzdit a včas odbočit k naší školce J. Velký obdiv všem!!!
Poslední týden v červnu byl hmatový. Se zavázanýma očima jsme se snažili poznat své rodiče, kamarády, předměty. Zkoušeli jsme pít z hrnečku bez pomoci rukou, vzít do ruky něco bez palce. Zkrátka docela legrace. Tatínek pan Volter nám pomohl určit podle hlasu některé ptáky kolem naší školky. Unaveni od sluníčka, hrajeme si ve stínu lesa, v poklidu stavíme domečky, někteří jen tak leží na mechu a oddávají se pozorování korun stromů. Schválně, kdo z vás si takovou nádheru dopřál za poslední půl rok! Klíšťata ustávají, z neznámých důvodů žádné klíště nikdo za celý měsíc nepřinesl, záhada!
Září
Naše školka přes prázdniny dostala nový travnatý obleček. Terasa byla vymodelována do konečné podoby pro budoucí přírodní ateliér, který dětem bude sloužit jako učebna v době deště, budeme v něm také chráněni při obědě před ostrým sluncem v létě. První týden chystáme ve školce vše na Zahradní slavnost – oslavu úrody, kam jsou pozváni rodiče, a společně slavíme hojnost, které se nám v tomto ročním období dostává.
V dalším týdnu hrajeme divadélko O řepě, které si děti aranžovaly do vlastní podoby. Nakonec dědeček s babičkou místo řepy snažili se utrhnout banán na velké palmě … Pan Rosůlek přichází a učí nás sekat kosou naši květinovou louku, pomáháme mu hrabat trávu a ušlapujeme kompost. V intermezích každého dne se snažíme s Lídou propískat prvními tóny na naše flétny. Lenka zapojuje první říkanky v angličtině. Jana hledá rovinu na jógu, která má teď v prosluněných ránech téměř magické účinky na dětskou náladu. Poslední zářijový týden vrcholí přípravy na Michaelsko-Václavskou slavnost, kterou děti slaví samy ve školce bez rodičů. Odvaha, nasazení, šlechetnost to jsou atributy, které se prolínají celým týdnem. Že by byl věčný boj dobra a zla předurčený v příbězích k tomu, abychom lépe rozuměli sobě samým, svým pocitům, dokázali se orientovat v dnešním světě?
Mgr. Marie Peroutková