Ohlédnutí květen
Vybráno z básně – Kolozpěv srdcí
Stále stejným
zdvihem a klesáním křídel,
v polohách vyšších a vyšších
opakovaným,
nad tíží země
vítězí nádhera letu.
O cestách milosti zpívají hlasy duchů,
jak ptáci dávná svá hnízda obletující
v kouzelných zahradách metamorfos,
mystický zahradníku!
Otakar Březina
Vstup do měsíce května, času rozpuku sil v přírodě, uvedla báseň, která mně osobně pro toto období a jeho radostnou a lehkou náladu toliko rezonuje. V květnu jsme protančili týden na louce a poznávali její rozkvetlou krásu všemi smysly. Při poslechu Petra Iljiče Čajkovského jsme se na chvíli stali motýli, oblékli jsme se do pestrobarevných šátků a sedali z květu na květ. V době večera jsme se mávnutím proutku přeměnili v noční motýli, někdo usnul, někdo se roztančil dál. Pozorovali jsme rozdíly mezi sebou, zjistili jsme, že stejně jako kresba na motýlích křídlech, která každý druh dělá jedinečným, tak i my jsme sami o sobě jedineční, máme svou povahovou „kresbu“, ojedinělé rysy tváře, své unikátní vlastnosti, ve své kráse jsme jedineční, stačí se dívat z blízka J.
Jakési horizontální téma narození prolíná celým měsícem květnem. Do školky tu a tam zavítá zcela čerstvé miminko Marjánka. Děti zajímá, jak se dostalo na svět, jak je možné, že bylo v bříšku a teď je venku. Zároveň děti hrají scénku o narození mladých ptáčátek a jiných mláďat, zpívají písničku o žežuličce a slavíčkovi. Téma narození mláďat je pro ně velmi zajímavé. Někteří z nich překonají trému a zvládnou uvítat miminka na vítání občánku v Druztové.
Další týden jsme se doslova ponořili do vodního světa. Rybník potřeboval prozkoumat, ryby, které v něm žijí zatím jen na obrázku pořádně prohlídnout, zjistit rozdíly, spočítat ploutve. Po řece jsme se dopravili až do moře. V potoce pod Věžkou jsme prozkoumali dno pod kameny, našli larvy chrostíků. Loučíme se s našimi pulci, bohužel velká horka způsobila, že se v lahvi přes víkend vyčerpal veškerý kyslík a přemnožily řasy na úkor našich ropuších pulců. Ne každý experiment vede do zdárného konce. S velkou pokorou jsme vděční za novou zkušenost, příští rok zkusíme vymyslet pozorovací nádobu tak, aby se tato situace neopakovala.
Učíme se s buzolou a snažíme se vytvořit vlastní mapu. V terénu si značíme cestu a zakreslujeme do naší vlastnoručně vyrobené mapy. Děti přivezly písek od moře. Hrajeme si s ním a vymýšlíme, jak zkonstruovat přesýpací hodiny. V rámci příprav na Noc kostelů si vytvoříme své velké kolo jednoho roku z klád a rozdělíme si jej na jednotlivá roční období, hledáme v něm své narozeniny, důležité události v našich životech a také jednotlivé měsíce.
Na naší kopretinové louce můžeme už pozorovat první rostliny. Poznat jejich názvy bez květu je složité, ale jednoznačně poznáme už dva druhy jitrocele, kokošku pastuší tobolku, řepku olejku díky pomoci maminky Libušky a Katky, které se v rostlinách vyznají. Zdá se, že druhy, které do ornice nalítaly mají náskok před naší kopretinovou loukou a máme tušení, že ornice pochází odněkud z blízkosti pole, neboť druhové složení rostlin na naší louce má k němu zatím nejblíže.
Tatínek Jirka nám svařil rošt, na kterém jsme se rozhodli uvařit oběd. Dědeček Viktorky a Sofči nám chytl kapra a my jsme si oloupali brambory, nakrájeli mrkev a nastrouhali jablíčka do salátu. Úkoly to pro takto malé děti byly velmi složité a tu a tam bylo drobné říznutí a oděrka, nicméně, nikdo se toho nezalkl, žádná slzička neukápla, statečně děti vytvořily svůj první oběd a náramně jim chutnal, vše se snědlo a přidávalo se několikrát.
Ve vaření se ve školce pokračovalo i v rámci tatínkovského setkání. Tatínek Petr přinesl trojnožku a společně s ostatními tatínky a jejich dětmi vařili polévku. Jaká byla, to vám nepovím, akce byla čistě mužského rázu. Nicméně, co uvaří tatínek Petr, sklidí vždy velký úspěch. Jídlo od něj naše děti jedí každý čtvrtek a každou středu a chutná jim převelice.
Mgr. Marie Peroutková