Do nového roku jsme vklouzli v bačkorách. Na lesní školku nevídaná věc. Přechod z vánočního lenošení jsme totiž nechtěli nijak uspěchat. V duchu přátelství a hry s mou milou hračkou začal týden návštěv do dětských pokojíčků. V prvním lednovém týdnu jsme každý den navštívili domov jednoho z našich dětí. Byla to pro děti zvláštní událost, měly možnost se podívat ke svému kamarádovi, pohrát si s jeho hračkami, zvířaty … Hračky do školky během roku nenosíme, tento týden byl velkou výjimkou, kterou děti s velkým nadšením uvítaly. Děti si mohly vzít svou oblíbenou hračku do školky s sebou, mnoho z nich bylo samozřejmě nových „od Ježíška“.
Venku bobujeme, sáňkujeme, hledáme zvířecí stopy, vymýšlíme nové způsoby jízdy po sněhu, hrajeme si na lední medvědy a tučňáky. Na páteční józe opakujeme vše, co jsme se doposud naučili.
V druhém týdnu pokračujeme v exkurzích, tentokrát za řemeslníky v okolí, mluvíme totiž s dětmi o povolání. Co je to povolání, jaká známe, kým bychom chtěli být, co nás baví? Podívali jsme se do opravny aut, navštívili velkou rodinnou firmu, nakoukli jsme dokonce i do dílny místního soustružníka. Děti si na vše mohly sáhnout, zeptat se přímo odborníka. Projeli jsme se ve velkém hasičském autě a v opravdovém legendárním náklaďáku značky Tatra. Z dálky jsme viděli velký kaolinový lom a jeho těžbu.
Navštívili jsme také místní pivovar a lázně, kde děti očichaly chmel a vonnými mastičkami mohly zkusit jeden druhého namasírovat.
Třetí týden je věnován umění. Téměř každý den přichází do Berounky umělec na vzácnou návštěvu a sdílí s dětmi svou dovednost i lásku k ní. Děti mají možnost podívat se do galerie v České Bříze. Ve čtvrtek nás svou návštěvou poctila paní Jitka, houslistka Státní opery v Praze. Zahrála nám několik minutových sól a pak už jsme společně všichni zpívali známé české lidové písničky. Vzala s sebou dětské housličky, které si mohly děti vyzkoušet, pro většinu dětí to bylo poprvé, co housle držely a hrály smyčcem. Pátečním mrazivým dnem (minus dvanáct stupňů) nás provedla naše průvodkyně, malířka Jana, která přinesla malířský stojan a velké plátno. Děti malba na plátno zcela pohltila, nechtěly ani obědvat, jen by malovaly. Přijďte se podívat do Slamáčku na úžasné dílo, které vzniklo za přispění všech pátečních dětí!
V posledním týdnu nám pomalu začíná roztávat sníh, loučíme se s bobovou dráhou. Týden Eskymáků je paradoxně téměř bez sněhu. Nicméně ze života Eskymáku se dozvídáme mnoho a nijak nám nevadí blátivý a kluzký povrch našich výprav do okolí. Malujeme na zbytky ledu, experimentujeme s vodou, chodíme zimním lesem.
Chystáme velkou smyslovou krabici, kterou chceme darovat babičkám a dědečkům v Domově důchodců Kopretina. Dárky do krabice nemusíme hledat příliš složitě, tady je ztracený míček pejska, tady pírko z labutě, tady ztrouchnivělý klacík snad se všemi zástupci života – houba, plíseň, mech, játrovka, lišejník, řasa,… Poslední týden v lednu je tu s námi dobrovolnice Anja z Drážďan, mluví na nás česky, ale tu a tam ji musíme pomáhat. Snažíme se mluvit srozumitelně a někdy je třeba vyjádřit jednu věc více způsoby, abychom se dostatečně dorozuměli. V dětech vzniká nová velká potřeba znát další cizí jazyk, neboť je velice rmoutí, když nerozumí, co si průvodci v němčině sdělují.
