Podzim nás vede k zamyšlení o velké proměně přírody i našeho života na jeho sklonku. Co dává životu ten vnitřní klid na jeho konci? Co se v nás mění? Co se mění v přírodě, proč máme potřebu vzpomínat na ty, co tu nejsou, proč chceme v tichosti jen stát a rozjímat nad tou proměnou v nás, v přírodě? Proč nás tento čas zahalený do ranní mlhy nutí k zamyšlení nad sebou samými? Čeho si všímáme? Stromy se změnily, ptáci ze severu přitáhli na řeku, aby zde přezimovali. Zvířata v okolí se připravují na období, kdy nebude hojnost potravy. Listy na stromech se změnily, naše chuť se připravit na zimu také…
Vydáváme se k řece s dalekohledem, zdoláme skálu, zahrabeme se do listí, uvaříme z klacíků a jehličí výborný oběd (jako). Týden sv. Martina halí naši školku do velkých příprav. Peče se svatomartinská husa (jíl, peří, klacíky), pečou se svatomartinské rohlíčky (opravdové na ohni v pekáči potřeném tukem, mňam!) Přijde svatý Martin ve svém plášti a rozdělí se o něj s žebrákem. Děti se snaží tuto hru ztvárnit dramaticky i v malbě. Světýlka tajemná se v lucerničkách vytváří, aby nám posvítila v tyto krásně zádumčivé dny.
Další týden putujeme vsí, abychom poznali její domácí zvířata. Krmíme kachny a slepice, pohladíme si kozu, můžeme zamlaskat na koně. Na pozemku se snažíme společně uklidit našim zvířatům, nasteleme jim slámu, dáme seno (což děláme běžně, ale tento týden více didakticky ). A učíme se nové říkanky a písničky na procvičení naší paměti se zvířecí tématikou. Z vesnice se přesouváme do lesa. Putujeme do „malé hájovny“ za panem Hajným. Společně svačíme a on nám vypráví o lese a o zvířatech. Daruje nám krásnou kůži z muflona a divokého prasete. Učíme se stopy a něco málo ze života těch nejběžnějších druhů v lese za školkou.