Na začátku listopadu, na svátek zemřelých, jsme vyrobili a ozdobili věnec a zanesli jej na nedaleký hřbitov, který v tu chvíli byl již plný světýlek – zapálených svíček v lucerničkách. Ve školce jsme si pak také vytvořily ze skleniček lucerničky, s nimiž jsme se později vydali na výpravu, abychom si mohli posvítit na místa, kam se jaká zvířátka uložila k zimnímu spánku. A protože si přes zimu potřebují odpočinout i studánky, vystřihli a vyzdobili jsme si zlatý klíč a s jeho pomocí a zamykací říkankou jsme zašli zamknout studnu u pavlače. Odpoledne si pak předškoláci studánku nakreslili, Miri k tomu zarecitovala báseň o křišťálové studánce, a mladší si při odpočinku poslechli pohádku o studánkové víle.
Na pozemku školky také bylo potřeba provést nějaké zazimovací práce a zejména ti mladší nadšeně pomáhali hrabat listí, nakládat, vozit na kompost a zde udupávat. Dále se pomocí konviček vyprazdňovaly sudy, košťaty se zas zametaly chodníčky a z lesa byly pilně donášeny otýpky klacků na podpal venkovních ohňů.
Za odměnu, ale i proto abychom se něco nového dozvěděli a něco nového si vyzkoušeli, jsme mohli navštívit pana řezbáře Sosnu v jeho dílně ve Smědčicích. Tam i zpět jsme se dostali mikrobusem, a na místě jsme si zazpívali u kytary a naučili jsme se pracovat s rydlem. Hotový výrobek jsme si pak mohli odvézt domů, nechat si jej na památku nebo jím někoho podarovat.
Jako každý rok jsme v období kolem svátku Martina četli příběh o svatém Martinovi, vyváleli z těsta svatomartinské rohlíčky či podkovičky, vyráběli svatomartinského koně na klacku, ale také nás čekala Svatomartinská slavnost, při které jsme prošli stopovačku s úkoly a následně se vydali podvečerní tmou s lucerničkami k příkopu. Zazpívali jsme si zde písničky a potom, když už jsme se chtěli vydat na zpáteční cestu, jsme z dálky zaslechli jakési cinkání rolniček a klapání kopyt, které se přibližovalo, a po cestě od lesa, částečně schován ve stínu stromů, kolem nás projel Martin na svém bílém koni. Jen nás takto pozdravil a zase zmizel. Kam asi? A odkud vlastně přijel?
Konec listopadu byl ve znamení pohádkové říše, tajemných i dojemných příběhů, čtení a prohlížení knížek, promítání pohádek, povídání a vyprávění, naladění se na přicházející Advent.
Bc. Alžběta Kalinová