Začátkem dubna nás začíná šimrat sluníčko pod nosem a my se teprve rozkoukáváme po dlouhé zimě. Čeká nás cesta do Starověku. V zázemí u Klailů se dostáváme do doby mořeplavce Odyssea. Zahrada se promění v moře a my plujeme dnem na velkém korábu do Starořeckých bájí. Duben je také měsícem narozeninových oslav v naší školce. Ondrášek dostává na hlavu narozeninovou korunu a hledá si k sobě narozeninové anděly. Také Karlík pořádá oslavu pro naše děti a my můžeme přijít k němu na zahradu a jeho narozeniny pořádně oslavit krásnou stopovačkou.
Ve svátečním oděvu se vydáváme do Divadla Alfa. Kulturně se oblažíme Maxi psem Fíkem a hurá zase do přírody, teploty se pohybují kolem 7°C a my si užíváme prvního sluníčka. První kvítka podbělu nás lákají k prozkoumání. Tůňka kousek u Boule je plná buchanek a perlooček. Liborek s nadšením loví do zkumavky a s dětmi pozoruje nepatrné živočichy ve vodě. Místo sobotního odpočinku přichází velká brigáda v naší školce. Oprašujeme zahradu od známek zimy a v rekordním čase jednoho dopoledne uděláno je vše, co bylo potřeba. Posilněni skvělým gulášem a dobrým pivem a moštem nechce se nám ani domů…
V dalším týdnu se vydáváme po časové přímce směrem do doby našeho letopočtu- do dob Keltů. Učíme se keltský uzel, vyrábíme si svoje vlastní runy, učíme se, co je to SYMBOL. V lese stavíme keltské opidum. Kdo do lesa za Druztovou chodí, může ho tam ještě dnes najít a chvíli si vněm pohrát. I vy páni myslivcové! Zatímco u ohniště na pařezech naší školky sedí a slunečním paprskům se oddávají dámy z Krajské hygienické stanice, stavebního úřadu a pán od Hasičů Plzeňského kraje, dětičky naše společně s Plzeňským filozofickým spolkem vydávají se na vědomostní stopovačku na hrad Věžka. Cestou se dozvídají, jaké oblečení nosili Slované, a jak vypadala jejich keramika. Štreku dlouhou za sebou ten den, ucupitaní usínají dětičky poslední dny v našem dočasném zázemí. Jaro v plném rozpuku, mnoha barev. Za školkou nacházíme květy orseje jarní, ladoňky a jaterníku. Skládáme z květů spektrum barev a zkoumáme jejich jednotlivé odstíny. Vracíme se po odmlce zpět do zázemí Slamáčku. Pohrajeme si na praotce Čecha, stoupáme na horu Říp. Předškoláci se učí, co znamená míň a co víc, a kolik kamínků mám já a kolik ty…
Přichází k nám týden kolem svátku sv. Jiří, oprašujeme staré české pranostiky a vydáváme se do přírody hledat zvířata. V tůni nalézáme pulce skokana (po konzultaci to potvrdil K. Makoň, odborník na slovo vzatý). Bohužel získáváme znovu tu samou zkušenost jako vloni. Pěstovat z vajíček pulce v podmínkách našeho zázemí je počin velice neefektivní a marný. Vajíčka bez svého původního místa brzy hynou. Za Slamáčkem ve stráni pozorujeme ještěrku obecnou. Prý se dožívá až 25 let, až bude tolik naší školce, to bude něco!!!
Louka u řeky nám během jednoho týdne vykvetla v jarní koberec. My se pouštíme do ochutnávky šťovíku, sedmikrásky a hořkosti smetánčího stonku. V lese stavíme domečky a v nich hrajeme na rodinu, máma, táta, děti, práce,… To vše v lese na listí loňského podzimu, pod suchými větvemi s roztomilým vyrušením v podobě nálezu rozespalého chlupatého martináče (noční motýl), který kvůli zakrnělému sosáčku může žít jen maximálně pět dní, byl to snad jeho poslední? Inu krása je tak pomíjivá, díky za to připomenutí, martináči…
Drazí, tolik čtení za duben, vzhůru do přírody, jaro v rozpuku s probleskem léta!!!
Za Vaši Berounku
Mgr. Marie Peroutková