Začátek listopadu je časem vzpomínek a světýlek. Počasí není ani trochu smutné, svítí sluníčko a je krásných 12°C. Navštívíme hřbitov a vysvětlujeme si, co je ukryto v malých prosklených skříňkách s fotkami. V naší školce pak vytvoříme stůl úcty, respektu a poděkování našim předkům. Světýlka vzpomínky na blízké zemřelé zažehnuta. Máme také spoustu práce. S Lubošem děti pilně opravují kompost a udržují oheň, aby bylo všem teplo po dobu dopolední svačiny. Svatomartinský týden je pro nás velkou zábavou i výzvou. Jak, proč a zda vůbec se o něco s někým rozdělit, aby to vyplynulo čistě z naší svobodné vůle bez pocitu tlaku a nucení? Cváláme, skáčeme přes koňský příkop, koně krmíme, kreslíme, zpíváme o nich. Příběh o svatém Martinovi jsme doplnili návštěvou v místní kapličce. Celý týden jsme završili Svatomartinskou slavností. Každý z nás mohl jít stezkou za svým světlem. V tajemném poznání pravdy o světle se znenadání ze tmy vynořil bílý kůň se svatým Martinem! Zazvonila rolnička, hluboký hlas nás pozdravil, a než jsme se nadály, slyšeli jsme už jen z dálky zvonit podkovinky…
- listopadu věšíme na plot státní vlajku, připomínáme si, co pro nás znamená být svobodný a proč je třeba si svou svobodu hájit a vážit si jí. Připomínáme si také to, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka… V posledním podzimním měsíci zkoumáme „jidášovo ucho“ (rosolovitá houba vyrůstající na odumřelém dřevě). Učíme se neskákat si do řeči, půlíme, čtvrtíme, počítáme, střídáme se. Tvoříme ježka z hlíny, pavouka z plata od vajíček, malujeme s použitím kouzla ojíněnou krajinu. Zkoumáme na louce u řeky hraboší cestičky a tunely. Odléváme srnčí a psí stopy. Vyrábíme si podzimní skřítky a ptáčky chlupáčky. Jako detektivové hledáme stopy a důkazy podzimu. Zkoušíme si podzimní život medvěda a ježka. Hrabeme se v blátě, chytáme na jazyk první vločky sněhu a s Oldou Rosůlkem se učíme stopovat zvěř. Děkujeme Oldo, pro děti byla „hra“ velmi napínavá a dokonce se rozhodly naučit to ostatní. Navštívili jsme místní „statek“ pana Mádra (za možnost návštěvy velmi děkujeme!). Naši školku navštívil vzácný host – dětská lékařka celostní medicíny – Pavla Koželuhová. Její více než 3 hodinová přítomnost pro nás byla velkým přínosem. V posledních listopadových dnech jsme se vydali zamknout místní studánku na náves. Při putování děti objevily „nejúžasnější“ lezací strom. Nadšení a radost z pokoření vlastních hranic neznaly mezí. Cítíme se dobře, jedno přání bychom však přeci měli – nechť napadne sníh! Věřím, že prosinec bude přikrytý bílou peřinou a tato kouzelná a magická doba příprav bude pro nás všechny tím nejkrásnějším zakončením celého roku 2017.
Za Berounku Mgr. Lenka Horáčková