Leden stojí mezi měsíci v roce na zvláštním místě. Je předzvěstí něčeho nového. Jsme napjatí a plní očekávání, co přinese nový rok. V rytmu roku nám ale spíše ukazuje, že máme být zaměřeni ještě směrem do sebe. Nemrhat silami. Být více v teple za kamny nebo u ohně a pozorovat přírodu z dostatečného tepelného komfortu.
Tři králové nám velí, abychom se i my zamysleli, co každý z nás má v sobě za dary, o které se může podělit se svými nejbližšími. V přírodě pozorujeme změny – vůně vzduchu, intenzita světla se mění. Něco se dává do pohybu. My se však spíše hřejeme a povídáme si nad knihami, vyrábíme v teple našeho Slamáčku (otevíráme obří krabice ukrytého materiálu- bavlnky, látky, ruličky, korálky, kůže,…). Přinášíme do školky svoji hračku a prostřednictvím hračky se spojujeme se svým domovem a zároveň s kamarády. Každý má tu svou oblíbenou a nyní je čas i prostor si s ní pohrát. Letošní zima bez sněhu nám dává zažívat její novou podobu – trochu šedivější odstín. O to více se tříbí naše smysly pro detail a rozmanitost našeho okolí. Vyniknou místa, zátiší v přírodě, na která se během roku zapomíná. Děti je oživují svojí hrou, příroda spí- nespí. Pobyt celý den v takové zimě ne-zimě je pro dětský organismus náročnější, než by tomu bylo, kdyby byl sníh a teploty hluboko pod nulou. Velký obdiv k tomu, jak děti takové klimatické podmínky snášejí. Kouzlem k jejich spokojenosti je dar zkušených průvodců zavčas rozpoznat, kdy je potřeba změnit činnost nebo jít do vyhřátého domečku.
Z kartonů si vyrobíme pestrobarevný vláček, abychom trochu tu šedivou zimu obveselili. V místním obchodě na nás myslí a sbírají pro nás staré roličky od utěrek. S nimi si užijeme vždy spousty legrace – vyrábíme dalekohledy, periskopy či obří náhrdelník dlouhý až na parkoviště. Cestujeme po světě a jeho kontinentech. Z knihovny jsme vybaveni obřími encyklopediemi, z nichž se dozvídáme vše o životě Eskymáků, lidí v Africe, vše o australských domorodcích. Ze Slamáčku se ozývají písně o Africe a Honzovi, který zapomněl vstát. Jednoduchá říkadla a pohádky, příběhy k obdivu i poučení, … Starší děti objevují kouzlo deskových her.
Postupně se přesouváme do dalšího měsíce a cítíme stále více, že se příroda pod vrstvou ledu probouzí. S dětmi navštěvujeme „Vesmír“. Společně na louce u řeky tvoříme model sluneční soustavy z našich těl, kterou se pak i společně snažíme znázornit v modelu v našem domečku z ovčího rouna. Řešíme gravitační sílu. Pokusy s ledem a žhavými uhlíky nám odhalují zákonitosti našich budoucích znalostí fyziky a chemie. Zkoumáme lišejníky a řasy na stromech a zkoušíme najít mezi nimi rozdíl. Svoje ruce a svoje myšlenky uzemňujeme v keramické hlíně od Libušky, která nás celým procesem tvorby našeho uměleckého díla trpělivě doprovází. Děti se skrze hlínu dostávají k sobě samým a mohou tak uvolnit veškerá napětí v tvořivé činnosti. Negaci a agresivitu hlína však nepojme. Na to nám ve školce postačí stará papírová krabice od kontejneru nebo stará tvárnice. Svůj vztek děti mohou přetvořit v ničivou sílu a krabici roztrhat na kousíčky, nebo tvárnici kladívkem celou zničit.
Letošní únor přináší dobu bez dešťů a mráz. Využíváme tento čas k práci na zahradě. Zbavujeme se všeho nepotřebného. V lese si hledáme a tvoříme nové místo na svačinu. Posouváme se ve fyzické zdatnosti. Tam, kde se nám skála nebo strom stavěly jako nepřekonatelná překážka, každý dle svých fyzických sil posouvá své hranice, kam až může vylézt. Za podmínky ale, že je s tím průvodce v souladu. Společně s rodiči zvelebujeme školku a její okolí. Setkáváme se při každoroční brigádě po dlouhé době po všech karanténách a izolacích. Děti nám pomáhají a my se přizpůsobujeme jejich tempu. Radost ze společné práce a odměnou za ni- krásná Berounka.
Se zimou se definitivně loučíme vhozením Morany do řeky. Je krásné pozorovat tu proměnu mezi dětmi. Cestou k řece jsme ještě takoví celí zamrzlí a nepohybliví, jakmile „zima“ zmizí pod hladinou, cítíme jarní sílu a energii. Oslavujeme tento přerod pohybem a smíchem. Za pouhé dva dny od této události, ve školce na novém zcela nečekaném místě vykvétají krásné voňavé fialky.
Za Lesní mateřskou školu Berounka Mgr. Marie Peroutková