Jsem Luboš a dětský svět je mým druhým domovem…. nebo prvním? 🙂 U mnoha mužů se jejich „vnitřní kluk“ v dospělosti realizuje v rychlých autech, počítačích, rybaření, pokru, fotbalovém fandění atd., u mě zůstal téměř stejný, jen k němu přibyl ten dospělý Luboš. Ten, co už ví a hlídá, že ne každá houpačka, je vhodná na vyzkoušení //cca 100kg je cca 100kg :-)//. Ví, proč někteří ptáci lítají do teplých krajin a jiný ne //protože to některým za to stojí a jiným ne 🙂 // Nepotřebuje si pořád hrát. Rád se zastaví a zamyslí se……Takže někdy jsem chlap, co se kouká klukovskýma očima a někdy kluk, co si hraje s mužností.
Do Lesní školky jsem se dostal tak: Byl jsem jednou u Marušky doma a jak to tak bývá, kam přijdu, navěsí se na mě děti, a tak Maruška říká: „Nechtěl bys to zkusit taky v naší školce?“ Tak jsem  řekl: „Ale jo“. Už jsou to 3 roky, co dělám ve školce průvodce.
Do světa dětí se snažím co nejméně zasahovat. Můj postoj je- být jim nablízku, brát je vážně, nabízet zkušenosti a moudrost, jak to celé tady asi funguje. O ostatní si buď dítě řekne nebo neřekne :-).